Hlavní stránka

Od poloviny 15. století až dodnes se nepřetržitě uchází české sklo o přízeň zákazníků. Dnes starožitné sklo na zahraničních trzích dosahuje pozoruhodných výsledků.

Čeští skláři si totiž uvědomili, že v konkurenci obstojí jen, když budou zásobovat trhy výrobky kvalitními a pro milovníky krásných a užitečných věcí po všech stránkách přitažlivými.

V 17. století tavili čeští skláři sklovinu s vynikajícimi vlastnostmi - proslulý český křišťál.

S jeho pomocí úspěšně čelili benácké konkurenci a v zápase s ní o světové prvenctví nakonec slavně zvítězili.

Ve 20. století významná světová muzea projevila zájem o výrobky českých sklářů a designérů.

Naši nejlepší designéři skla: Oldřich Lipský, Jan Novotný, Jan Kotík, František Zemek, Miluše Roubíčková, Jiřina Žertová a Adolf Matura.

Velký úspěch starožitné sklo zaznamenalo roku 1958 v Bruselu, kde se konala první poválečná výstava Expo. Naší republice přinesla nebývalý mezinárodní úspěch.

Starožitné sklo

Starožitné sklo se od historie upravovalo nebo dekorovalo broušením, malováním, leptáním a rytím.

Sklovina se dá rýt, táhnout, foukat, lisovat a tvarovat různými nástroji. Revoluci ve výrobě skla, způsobil vynález sklářské píšťaly. Umožnil tvarování skla foukáním.

Sklo pak přestalo být pouze luxusním předmětem a jeho výroba se znmohonásobila. Mezi českými sklárnami vypstupují do popředí výrobky Harachovské sklárny v novém světě a sklo Šumavských skláren.

Dále sklářské školy v Novém Boru a Kamenickém Šenově. Starožitné sklo se foukalo z volné ruky nebo do dřevěných forem.

Většina sklářských forem používáných u nás jsou nejčastěji z bukového dřeva. Blok bukového dřeva po opracování se umístí na soustruh a pomocí dlát se vysoustruží požadovaný tvar.